Rychlost jako zbraň. Tento princip stál za vznikem dvou nejrychlejších pilotovaných letounů, jaké kdy lidstvo postavilo. Americký Lockheed SR-71 Blackbird a sovětský Mikojan MiG-31 Foxhound jsou produkty stejné éry, stejného tlaku a stejné logiky: pokud letíš dostatečně rychle a dostatečně vysoko, žádná střela tě nedostihne. Oba letouny tento slib naplnily. Žádný z nich nebyl nikdy sestřelen. Pojďme si blíže představit Lockheed SR-71 Blackbird.
Špion, který létal rychleji než rakety
SR-71 Blackbird není bojový letoun. Nikdy nenesl rakety ani bomby – jeho jedinou zbraní byla rychlost. Vznikl jako strategický průzkumný stroj v srdci studené války, v době kdy americká CIA bolestně zjistila, že její U-2 jsou zranitelné. V roce 1960 byl U-2 Garyho Powerse sestřelen nad Sovětským svazem raketou S-75 a Eisenhowerova administrativa se ocitla v diplomatickém skandálu. Odpověď musela přijít ve formě letounu, ke kterému žádná střela jednoduše nedoletí. Úkol připadl Lockheedově divizi Skunk Works pod vedením geniálního inženýra Clarence „Kellyho“ Johnsona. Ten navrhl stroj, jehož siluetou připomíná spíše mimozemské plavidlo než letadlo – plochý trup s chines (šikmými hranami trupu), delta křídla s integrovanými gondolami motorů a celé tělo pokryté tmavou titanovou slitinou absorbující radar. Výsledkem byl A-12 OXCART a jeho přímý potomek SR-71, který poprvé vzlétl 22. prosince 1964 na základně Edwards v Kalifornii.
Trup SR-71 tvoří z 93 % titan – jediný materiál, který snese teploty vzniklé třením vzduchu při rychlostech přes Mach 3. Při plném výkonu se povrch letounu zahřeje na více než 300 °C a celý drak se tepelnou roztažností prodlouží až o 10 cm. Konstruktéři proto navrhli plášť s vůlemi: SR-71 na zemi doslova prosakoval palivo, protože spáry byly záměrně ponechány otevřené a utěsnily se až tepelnou roztažností za letu. Pneumatiky vyráběla firma B.F. Goodrich speciálně pro tento typ, byly plněny dusíkem a stály 2 300 dolarů za kus – přičemž vydržely v průměru jen 20 přistání.
Rekordy, které dodnes platí
28. července 1976 vytvořila posádka kapitána Eltona Joarse a majora George Morgana absolutní rychlostní rekord pro vzduchem dýchající letouny: 3 529,56 km/h (Mach 3,3). Ve stejný den byl dosažen i rekordní dostup 25 929 metrů. Oba rekordy platí dodnes.
29. března 1990 absolvoval SR-71 se sériovým číslem 61-7972 svůj poslední rekordní let. Posádka podplukovníka Eda Yieldinga a Josepha Vidy přeletěla trasu Los Angeles – Washington za 1 hodinu 4 minuty a 20 sekund, průměrnou rychlostí 3 418 km/h.
Co se stane, když na vás vystřelí
Za operačního nasazení bylo na SR-71 vystřeleno přes tisíc protiletadlových raket. Ani jedna jej nezasáhla. Taktika byla jednoduchá: jakmile radary zaznamenaly naváděcí signál, pilot přidal plyn. Blackbird v takovém okamžiku zrychlil a raketa ho prostě nedohnala. Přezdívka Habu – podle jedovatého hada z Okinawy – byla mezi posádkami považována za výstižnou. Letoun byl rychlý, chladnokrevný a smrtelně nebezpečný pro každého, kdo se mu postavil do cesty.
Jedno z nejcennějších operačních nasazení proběhlo nad Vietnamem od roku 1968. SR-71 přelétával území nepřítele ve výšce 25 kilometrů rychlostí přes 3 000 km/h a za hodinu byl schopen naskenovat přes 260 000 km² zemského povrchu. Fotografie doručoval domů dříve, než si nepřítel vůbec uvědomil, že byl sledován. Operoval také nad Kubou, Severní Koreou, Blízkým východem a v 80. letech nad Libyí. Celkem bylo vyrobeno 32 kusů, z nichž část byla ztracena při haváriích během testování a služby – žádný však nebyl ztracen v boji. Letoun byl vyřazen z operační služby v roce 1998, poslední let NASA proběhl v roce 1999. Dnes je součástí muzejních sbírek.
SR-71 vs. MiG-31: Stejná éra, jiný úkol
Srovnávat SR-71 Blackbird a MiG-31 Foxhound je jako porovnávat skalpel a kladivo – oba jsou technologicky špičkové nástroje, ale každý vznikl pro zcela jiný účel. SR-71 jednoznačně vítězí v čisté rychlosti, dosahuje Mach 3,3, zatímco MiG-31 operuje přibližně v rozmezí Mach 2,8 až 3,0. Jeho cílem bylo od počátku stát se strojem, který nebude možné dostihnout ani sestřelit. MiG-31 naopak vyniká v bojové roli – kombinuje výkonný radar, výzbroj s dlouhým dosahem a schopnost zasahovat cíle na stovky kilometrů.
Přesto je spojuje jeden zásadní prvek: ani jeden z těchto letounů nebyl nikdy sestřelen. U SR-71 to odráží jeho extrémní rychlost a operační výšku, u MiGu-31 jeho odstrašující schopnosti a sílu výzbroje. Rychlost tak v obou případech fungovala jako zbraň – jen každý z těchto strojů ji využil úplně jiným způsobem.
Použité zdroje: airandspace.si.edu, military.cz a aktualne.cz
Chcete se skutečnou stíhačkou proletět?
Let ve stíhačce L-39 probíhá v Brně a jde o zážitek, který potěší každého leteckého nadšence. Zažijete rychlost 750 km/h a přetížení 5G! Tento neuvěřitelný zážitek vám poskytne cvičná stíhačka L-39 Albatros, vyráběná v Československu. Od roku 2019 je v péči rodinné společnosti, která ji s láskou udržuje v perfektním stavu. Let probíhá se zkušeným pilotem stíhaček a stíhacích bombardérů, který má bohaté zkušenosti s létáním i výukou.