Dassault Rafale: Stíhačka, která si neříká nejlepší

Pod označením Dassault Rafale se ukrývá francouzský víceúčelový bojový letoun, který v posledních letech sbírá exportní zakázky po celém světě jako málokterý jiný stroj. Létá z pevniny i z letadlových lodí, nese konvenční i jaderné zbraně a zvládne vzdušný boj stejně jako přesné údery na pozemní cíle. Jak vznikl a proč o něj stojí téměř každý?

Rafale slouží jak letectvu, tak námořnictvu

Ve své kategorii patří Dassault Rafale mezi absolutní špičku západního světa. Francouzi tento typ letounu označují pojmem omnirole – nejde jen o klasický multirole. Multirole znamená schopnost plnit více typů misí, omnirole vyjadřuje, že letoun je vybaven a připraven během jednoho letu provádět různé úkoly – například střeleckou podporu, průzkum, zásobování nebo evakuaci. Jde o univerzální stroj, který dokáže kombinovat funkce, jež by jinak vyžadovaly více specializovaných letounů. To v praxi znamená, že stejný stroj může ráno zajišťovat vzdušnou obranu, odpoledne provést přesný úder na pozemní cíl a večer se vrátit z průzkumné mise. Letoun vyrábí francouzská společnost Dassault Aviation a do výzbroje francouzského námořnictva vstoupil v roce 2004, francouzského letectva pak o dva roky později, v roce 2006.

V současnosti Rafale provozuje Francie, Egypt, Indie, Katar, Řecko a Spojené arabské emiráty. Celkový počet exportních objednávek přesáhl počet kusů objednaných samotnou Francií – což je pro evropský bojový letoun historicky zcela výjimečný výsledek. Zajímavostí je, že Rafale M (námořní verze) je jediným neamerickým letounem, který má povolení k provozu na amerických letadlových lodích.

Dassault Rafale – Tři verze, jeden základ

Rafale existuje ve třech základních verzích, které sdílejí naprostou většinu konstrukčních prvků a avioniky. Rafale C je jednomístná pozemní verze určená pro francouzské letectvo, Rafale B je dvoumístná pozemní verze s místem pro operátora zbraňových systémů a Rafale M je jednomístná palubní verze pro námořnictvo přizpůsobená operacím z letadlových lodí. Všechny verze jsou pravidelně upgradovány prostřednictvím softwarových a hardwarových standardů označovaných jako F1 až F5 – přičemž aktuálně nejrozšířenější je standard F3-R a nejnovější dostupný F4.1.

Kde se vzal Rafale A

Příběh Rafale začíná v polovině 70. let, kdy francouzské letectvo i námořnictvo hledaly náhradu za stárnoucí flotily různých typů letounů. Francie se zpočátku zapojila do společného evropského projektu Future European Fighter Aircraft spolu s Velkou Británií, Německem, Itálií a Španělskem – ten ovšem v roce 1985 opustila kvůli odlišným požadavkům a rozhodla se vyvinout vlastní stroj. Výsledkem byl technologický demonstrátor Rafale A, který poprvé vzlétl 4. července 1986. Byl poháněn americkými motory General Electric F404, protože francouzské motory SNECMA M88 ještě nebyly připraveny. Demonstrátor sloužil k ověření klíčových technologií a aerodynamické koncepce – delta křídlo s předními řídícími plochami (canard), které se stalo charakteristickým prvkem celého programu. Sériová výroba byla oficiálně zahájena v prosinci 1992 a první produkční kus vzlétl v listopadu 1998.

Co dělá Rafale výjimečným

Srdcem zbraňového systému je radar RBE2 AA s aktivní elektronicky řízenou anténou (AESA), který dokáže současně sledovat až 40 vzdušných cílů a na část z nich zároveň navádět střely. Doplňuje jej infračervený vyhledávací a sledovací systém OSF umístěný před kabinou pilota, díky kterému může Rafale detekovat a sledovat vzdušné cíle pasivně – bez vyzařování a bez rizika odhalení. Klíčovou součástí výzbroje jsou střely MBDA Meteor, radarově naváděné rakety vzduch-vzduch s dosahem přes 100 km, považované za nejlepší zbraň svého druhu v rámci NATO. Pro úder na pozemní cíle slouží řízené pumy AASM Hammer, které díky pomocnému raketovému motoru zasahují cíle ve vzdálenosti přes 70 km od místa shozu. Rafale také nese francouzskou jadernou střelu ASMP-A – součást jaderného odstrašení Francie. Systém SPECTRA zajišťuje elektronický boj a přežitelnost letounu – detekuje hrozby, ruší nepřátelské radary a navádí pilota k optimálnímu manévru. Nejnovější verze F4.1 přinesla navíc přilbu Scorpion s promítáním dat přímo do zorného pole pilota.

Rafale v bojových operacích a jeho budoucnost

Rafale absolvoval bojové nasazení nad Afghánistánem, Libyí, Mali, Irákem i Sýrií. Praxe ukázala, že je spolehlivý, výkonný a skutečně schopný plnit různorodé mise v reálném prostředí. Do budoucna se počítá s verzí Rafale F5, která má přinést schopnost detekovat i letouny s technologií stealth a integraci hypersonické střely nové generace ASN4G s dosahem stovek kilometrů a rychlostí kolem Mach 8. Francouzský průmysl tak zajišťuje, že Rafale bude relevantní i ve 30. a 40. letech tohoto století.

Jméno Rafale ve francouzštině znamená náraz větru nebo ve vojenském kontextu krátká dávka palby. Oba výklady sedí naprosto přesně.

Rafale vs. F-35: jiná filozofie, ne horší letoun

Srovnání Rafale s americkým F-35 Lightning II je oblíbeným tématem vojenských analytiků. Oba stroje vznikaly s odlišnými prioritami a pro odlišné situace. F-35 je letoun páté generace, navržený primárně s důrazem na stealth, senzorovou fúzi a síťové vedení boje. Rafale je letoun generace 4,5, kladoucí důraz na agility, všestrannost a nezávislost na americké infrastruktuře. V přímém vzdušném souboji na velké vzdálenosti má F-35 výhodu díky výrazně nižšímu radarovému průřezu – jeho čelní odrazová plocha je zhruba stokrát menší než u Rafale. To mu umožňuje přiblížit se k cíli, aniž by byl detekován, a zaútočit dříve, než protivník zareaguje. Na krátkou vzdálenost se karta obrací: Rafale je výrazně obratnější, má vyšší tah na kilogram hmotnosti a jeho canard-delta konfigurace mu umožňuje rychle a přesně měnit směr letu. Klasický dogfight by Rafale pravděpodobně vyhrál.

Provozní náklady mluví ve prospěch Rafale – letová hodina vychází přibližně na 31 000 dolarů oproti více než 46 000 dolarů u F-35. Rafale je méně závislý na sofistikované infrastruktuře a osvědčil se v expedičních operacích v Africe i na Blízkém východě. F-35 těží z hluboké integrace do amerických a spojeneckých datových sítí, kde funguje jako informační uzel celé letky. Klíčový rozdíl je nakonec geopolitický. Nákup F-35 znamená hlubší závislost na americkém průmyslu, softwaru a exportních licencích. Rafale naopak nabízí strategickou suverenitu – kupující dostane letoun, nad jehož softwarem i výzbrojí má plnou kontrolu. Právě proto si jej vybraly státy jako Indie, Egypt nebo Řecko, které chtějí špičkovou techniku bez politických podmínek. Oba letouny jsou výjimečné. Otázka není, který je lepší – ale pro koho a k čemu.

Použité zdroje: dassault-aviation.com, armyweb.cz, nationalinterest.org, wikipedia.org

Chcete se skutečnou stíhačkou proletět?

Let ve stíhačce L-39 probíhá v Brně a jde o zážitek, který potěší každého leteckého nadšence. Zažijete rychlost 750 km/h a přetížení 5G! Tento neuvěřitelný zážitek vám poskytne cvičná stíhačka L-39 Albatros, vyráběná v Československu. Od roku 2019 je v péči rodinné společnosti, která ji s láskou udržuje v perfektním stavu. Let probíhá se zkušeným pilotem stíhaček a stíhacích bombardérů, který má bohaté zkušenosti s létáním i výukou.

VÍCE INFORMACÍ O LETU S L-39