Pod označením Mil Mi-24 se ukrývá velký dvoumotorový bitevní či transportně-bitevní vrtulník. Co je pro něj specifické, jaká je jeho historie a proč se mu přezdívá „ďábelský kočár“?
Historie Mil Mi-24 pochází ze sovětské konstrukční kanceláře
Mil Mi-24 je jakožto vojenský transportní – bojový vrtulník určený ke zvýšení mobilnosti oddílů pozemních vojsk a zabezpečení jejich palební podpory na bojišti. Může přepravit až 8 osob nebo celkem 1 500 kg materiálu v nákladovém prostoru, což představuje mezi bitevními vrtulníky zcela unikátní schopnost. Uzpůsoben je pro činnost za dne a za dobrých meteorologických podmínek. Určen je pro ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek, ničení tanků a jiných obrněných vozidel protivníka a přepravu výsadku a nákladu a odsun raněných. Základní takticko-technická data jsou uváděna následovně:
Technické údaje
- Průměr nosného rotoru: 17,3 m
- Délka s rotory: 21,35 m
- Výška s vrtulkou: 5,47 m
- Otáčky nosného rotoru: 240 ot/min
- Otáčky vyrovnávacího rotoru: 1 112 ot/min
- Prázdná hmotnost: 8 620 kg
- Max. vzletová hmotnost: 11 800 kg
- Motor: TV-3-117 VM (VMA)
Výkony
- Výkon motoru max.: 1 765 kW (2400 HP)
- Max. rychlost: 335 km/h
- Stoupavost do 1 000 m: 1,8 min
- Dostup – statický: 1 750 m
- Dostup – dynamický: 4 500 m
- Dolet: 595 – 1 125 km
Zdroj: lznamest.army.cz
Úkol zkonstruovat nový stroj připadl sovětskému konstruktérovi Michailu Milovi, respektive jím založenému podniku Mil. Důvodem byla stále se zvyšující mobilita na bojišti. Z těchto požadavků vyvstal koncept nového vrtulníku, který by byl schopen boje proti nepřátelským obrněným cílům a byl schopen vyvinout maximální rychlost vyšší než 315 km/h. Moskevský vrtulníkový závod M. L. Mila (anglicky označován jako Mil Helicopters) je ruská konstrukční kancelář založená v roce 1947. V roce 2006 se společnost Mil, společně s dalšími ostatními ruskými výrobci vrtulníků Kamov a Rostvertol, stala součástí koncernu Vertolety Rossii (česky Ruské vrtulníky).
Vůbec poprvé se do vzduchu nový stroj z její dílny označený jako Mil Mi-24 vznesl coby prototyp již v roce 1969. Konstrukce je klasické koncepce s pětilistým nosným a třílistým vyrovnávacím rotorem. Vznikl odvozením od staršího vrtulníku Mi-8, výzbrojí pak přímo od svého předchůdce Mi-24D. Specifický znak tohoto modelu tvoří na pilotní prostor navazující nákladová kabina o délce 2,83 m, šířce 1,46 m a výšce 1,2 m. Mi-24 se stal prvním sovětským vrtulníkem pro přímou palebnou podporu a sovětská armáda jej využívala od roku 1972.
Ďáblův kočár sloužil i československé armádě
V raných verzích disponoval trojmístnou bohatě prosklenou kabinu, u dalších variant došlo k úpravě přídě, pro zlepšení výhledu pilota byl palubní technik přesunut do spojovacího tunelu mezi pilotním a nákladním prostorem, v kabině zůstal pouze pilot a operátor zbraňových systémů. Podle verze byl vybaven čtyřhlavňovým rotačním kulometem ráže 12,7 mm, nebo dvojkanonem ráže 23 mm. Vrtulník se účastnil mnoha konfliktů po celém světě, tím asi nejvýznamnějším byla sovětská válka v Afghánistánu probíhající v letech 1979 až 1989. Právě tam se místní bojovníci při útocích na Mi-24 zaměřovali především na boky, kde místo pancéřového skla bylo požito plexisklo, které neposkytovalo dostatečnou ochranu. Pancéřování bylo soustředěno především v přední části, včetně neprůstřelného skla kokpitu. Miroslav Šajban, pilot Mi-24 u AČR uvádí, že značně odolné byly u Mi-24M i rotorové listy, kdy průstřely až do ráže 20mm neměli na jejich činnost vliv.
Samotní Rusové přezdívali vrtulníku Mil Mi-24 „krokodýl“. Severoatlantická aliance mu přidělila kódové označení „Hind“ a afghánští mudžahedíni mu během zmíněného konfliktu přiřkli označení „ďáblův kočár“ (Shaitan–Arba). Ostatně nelze se tomu příliš divit, řada z nich setkání s ním nepřežila.
Silnou konkurencí Mi-24 byl v 80. letech americký vrtulník Bell AH-1 Cobra, který měl podobný výkon motoru avšak nižší váhu. Díky tomu se vyznačoval mnohem lepší manévrovatelností. Prostor měl však jen pro dva členy posádky. Na Cobru později navázal jeden z nejlepších bitevních vrtulníků AH-64 Apache.
Aktivně Mi-24 využívala i tuzemská armáda, a to od roku 1978. Tyto vrtulníky přinesly československé armádě bitevní schopnost proti obrněné technice. Na svou dobu disponovaly mohutnou výzbrojí včetně řízených střel a umožňovaly přesnou likvidaci protivníkovy techniky a zároveň mnohem efektivnější podporu pozemních jednotek. Jejich služba však oficiálně skončila v roce 2024. Po více než čtyřech dekádách došlo i u tohoto modelu k technickému zastarání. Staré stroje nahradily vrtulníky ze Spojených států. Armáda pořídila konkrétně osm víceúčelových strojů UH-1Y Venom a čtyři bitevníky AH-1Z Viper.
Další použité zdroje: acr.mo.gov.cz
Mi-24 si u nás vyzkoušet nemůžete, ale starší Mi-8 ANO!
Zažijte autentické pilotování vrtulníku Mi-8 na leteckém simulátoru v Brně a připravte se na zážitek plný adrenalinu. Tento špičkový simulátor je vybaven unikátní pohyblivou plošinou, která umožňuje náklony až 30°, což zajišťuje velmi věrohodné pocity z letu. Díky pokročilé VR technologii se naplno vžijete do role pilota, ať už si vyberete vrtulník Mil Mi-8, nebo jiný vojenský či civilní letoun. Půjdete do toho?